Já a Tokio Hotel

1. prosince 2012 v 17:26 | Christie |  Diary
Nějaký podobný článek už tu určitě je ( o tom,jak jsem se dostala k TH apod.) ,
ale rozhodla jsem se,že ho napíšu znovu,lépe a srozumitelněji.
Když jsem psala ten předešlý,ještě jsem byla 'malá' a článek byl
prakticky o ničem.

V tomhle článku popisju i můj vztah k TH a proč je mám pořád tak ráda.
Mamka už tomu pomale nemůže uvěřit,že je poslouchám tak dlouho.


28.3. 2008 - Byla jsem se svými dvěmi kamarádkami u nich doma.Ony seděli v křele u PC a já opodál na gauči.Dostali nějakou pomlouvací náladu a začali si hledat různé celebrity na kterých si budou moci tuto náladu vybít.No a našli si TH.Začali nadávat Billovi,jaký je to buzík a gay.Já vjejich rozhovoru neangažovala a tak na mě spustili,že se mi Bill líbí a že jsem úplně blbá.Odešla jsem domů,kde jsem si pustila písničku 'Durch den Monsun'.Na první poslech se mi nelíbila,podruhé už byla celkem přijatelná,pak dobrá a najednou skvělá.Začala jsem si o nich vyhledávat spoustu informací, poslouchat další a další písničky a prostě se mi začali líbit.Zamilovala jsem se do jejich hudby a i do nich.Prostě mladí pohlední kluci,koho by neokouzlili.

Asi dva roky jsem tajila,že poslouchám TH,jelikož jsem věděla,jaký na to budou mít ostatní názor.Ale pak už jsem si řekla DOST! Nebudu se omezovat kvůli ostatním.Prošla jsem celkovou promněnou. Vlasy jsem si obarvila na černo,začala se oblékat spíše do černé,malovala si černé linky a nosila kožené náramky.Konečně jsem se cítila být sama sebou.Nebyla to ta stará Kristýna,která dělala to,co kdo chtěl.Už jsem to konečně byla já : drzá holka,která ví co chce. Nemusela jsem se skrývat za tou maskou dilinky,která všem na všechno přikývne.

V tu chvíli jsem také zjistila,co je to pravé přátelství.Pár lidí jsem tím,že jsem začala poslouchat TH ztratila,ale aspoň se ukázalo,že to nebyli praví přátelé.Ale spousta se s tím smířila a brali mě ještě víc než předtím.Chápali mě i když si z nich někdy dělali srandu.Ale já věděla,že to nemyslí vážně.

Díky Tokio Hotel jsem vypustila na povrch své pravé já.Kdyby nebylo jich,nikdy bych nebyla taková,jaká jsem teď.Nikdy bych se nebavila s lidmi,se kterýma se bavím teď.Díky nim jsem poznala nové přátele a zjistila,co to pravé přátelství je.Dokážu překonat spoustu překážek,které mi život dá.Jsem na své vysněné škole. Nebojím se říct svůj názor a chovám se jak chci. Nikdo už mě nezmění a já zůstanu taková,jaká jsem.A to jen díky nim.Oni ani neví,co pro koho dělají a pro mě toho udělali hodně.Jsem jim vděčná.Díky nim jsem našla sama sebe.
Teď jsem to já.

Byl to nejlepší den mého života,jelikož jsem něco našla.Nášla jsem kus sama sebe.Kdo by jen věřil,že jedna skupina dokáže člověku změnit celý život.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lollík Kaulitz Lollík Kaulitz | Web | 1. prosince 2012 v 17:59 | Reagovat

Máme to stejné,třeca ti kámoši a tak.. ale já jsem TH začala poslouchat před 2 lety.. :)) Jinak je to krásně napsané.. :)

2 Becky-Lou Beatdown Becky-Lou Beatdown | Web | 1. prosince 2012 v 18:41 | Reagovat

To je jak z nějakého filmu :) uplně valím oči, bože nádherně jsi to napsala ♥ a víš co? :) tohle všechno se muselo stát, diky tomu jsi taková jaká jsi :))

3 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 1. prosince 2012 v 20:52 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala :) spoustu věcí mám s tebou společných ;) E.

4 Lill Lill | Web | 1. prosince 2012 v 22:18 | Reagovat

Ak ti ich hudba takto pomáha tak je to super :) Nemám rada keď sa niekto smeje za podobné veci, ako uznávam niekedy sú fans trošku šialený (až moc) a možno aj preto majú takú zlú povesť, ale tak či tak nemal by každý každého hneď zaškatuľkovať iba pre to že má nejaký hudobný štýl. Aspoň to je môj názor :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama